Nintendo Wii
Ačkoliv jsem se před několika roky zapřísahal a odmítl jsem myšlenku, že bych snad někdy vlastnil nějakou herní konzoli, na trhu s herními konzolemi se od té doby udála spousta věcí. Novinky jako PS2, PS3 a potom Xbox a PSP mě nechávaly chladným – nezdálo se mi, že by na nich bylo cokoliv natolik zajímavého, aby to stálo za zakoupení.
Protože jsem byl zastánce názoru že cokoliv je na konzolích, na PC vyjde taky, nějak jsem se o konzolovou scénu nezajímal, až v loňském roce jsem kdesi narazil na diskuzi mezi uživateli na nejmenovaném serveru. V té diskuzi kdosi tvrdil, že Nintendo Wii je něco jiného než klasická herní konzola typu PS. To mě zaujalo, a tak jsem začal pátrat – početl jsem si nějaké články, shlédl pár videí na youtube a musel jsem uznat že tato konzola mě velice zaujala. No a protože se Vánoce blížily mílovými kroky a rodina se strachovala jako každý rok co že nevědí co mi dát pod stromeček, vyřešil jsem tedy s velkou radostí jejich problém, a konzoli Nintendo Wii si objednal . Konzola dorazila po necelém týdnu, a po jejím vyzvednutí jsem jí naládoval do auta společně s obrazy mojí ženy Petry Timurové a vyrazili jsme na Czech Art Festival do Českých Budějovic, a po instalaci obrazů jsem odjel na hotel a jal se testovat nově nabyté Nintendo Wii. V balení jsem našel kromě samotného Nintenda Wii, které mimochodem vypadá jako externí mechanika DVD, také 1 bezdrátový ovladač i s bateriemi, nějaké kabely, zdroj, nunčak, přijímač pro bezdrátové ovladače, DVD s Wii Sports, a nějaké ty nedůležité papíry jako bezpečnostní informace, a manuál Dlužno poznamenat, že po cestě byla v autě celkem kosa (inu jak už to tak na počátku prosince bývá) a já nenechal milé Nintendo Wii ani dosáhnout pokojové teploty, a milou konzolku jsem nainstaloval, připojil a pustil. Nintendo se nijak nebránilo a začalo hned fungovat, až na jednu drobnost – nenačítalo mi disky s hrami. Samozřejmě že to není až taková drobnost, byl jsem velice nešťastný a chtěl jsem okamžitě nintendo vyslat zpět na záruční opravu, ale naštěstí byl víkend a druhý den už začalo fungovat bez jakýchkoliv problémů. A tím začala ta slavná doba, kdy i já, totální ne-konzolista, jsem propadl hraní na konzoli. Úplně mě uchvátil tenis a vůbec celý sportovní disk je velice silně návykový. Vzhledem k jednoduchosti ovládání ho zvládne hrát každý od mých dětí až po babičku s dědečkem, a všichni se u ní bavíme. Pokud máte málo nebo hodně času, pokud jste stár či mlád, konzola Nintendo Wii je určena právě pro vás Něco málo technických informací: Procesor: IBM Broadway, 729 MHz Grafika: ATI Hollywood 24 MB Paměť:64 MB GDDR3; interní NAND 512MB paměť pro ukládání pozic v hrách, zpráv a pro stažené programy. USB 2x (k jednomu je možné připojit klávesnici a ke druhému síťový adaptér pro Wii) Čtečka karet SD Nintendo Wii není pouhou herní konzolí, umí spoustu věcí. Za pomocí zabudovaného WiFi modulu je možné stahovat hry, ale také brouzdat v internetu, a za pomocí Orb dokonce i přehrávat média z domácího serveru . Jak to funguje? Základem celého Wii jsou tzv. Channels, čili Kanály, které jsou vlastně hlavní nabídkou celého systému. První kanál slouží k přehrávání her z DVD nebo menších kotoučů z Nintenda DS, další důležité kanály jsou: Shopping channel (nákupní kanál), kde je možné nakupovat starší hry ze starších systémů, nebo i stahovat zdarma nějaký software (mimochodem pro prohlížení webu je zde třeba zakoupit a stáhnout browser, bohužel není zdarma.) Mii channel Každý uživatel na Vašem Nintendu Wii může být identifikován pomocí postavičky, zvané Mii. Tuto postavičku si můžete vytvořit podle svého právě v Mii channel, stejně jako zde můžete vytvořit Mii také pro členy Vaší rodiny. Vaši Mii také mohou chodit na návštěvu do spřátelených konzolí Wii. Postavičku Mii je možné přirovnat k avatarům, avšak mají mnohem širší využití – nejen že jsou 3d, ale jsou to v podstatě modely, které hrají, hýbou se, skáčou a otáčejí se. Velice povedená funkce. Photo channel Zde je možné prohlížet si fotky z SD karty (Wii má integrovanou čtečku karet, a spoustu dalších konektorů sloužících k připojení příslušenství a cartridgí ze starších herních systémů Nintendo), ale je možné si zde také pouštět videa ve formátu Motion JPEG, a na pozadí vlastní hudbu ve formátu MP3. Internet channel Tento kanál je třeba nejdřív zakoupit a stáhnout pomocí Shopping channel. Je to v podstatě prohlížeč Opera upravený pro Wii. Funguje celkem pěkně, bezchybně, dokonce umí i flash. Závěrem: Nintendo Wii je dokonalou hračkou pro všechny, zaručeně každého chytí a zabaví. Není to standartní konzole u které se sedí nebo leží a hraje. S Nintendem Wii můžete, a občas i dokonce musíte: skákat, pobíhat, házet, stát, prostě bavit se. Ve zkratce: Mínusy: Zatímco první dva mínusy jsou spíše problémem vývojářů pro tuto platformu, zbytek by se dal považovat za nepěknou pihu na jinak přivětivé tvři nintenda Wii. Plusy: Pokud jde o můj subjektivní pocit, zábavnost a chytlavost Nintenda Wii dalece převyšuje jeho mínusy. Je to dobrý společník domů do rodiny, na párty, pro zábavu i pro zahnání nudy. Kabely ovladačů neobtěžují a ovládání je intuitivní. Verdikt: Nintendo Wii je vhodné opravdu pro každého. Vřele doporučuji